Našli byste ho v Centrálním parku Prahy 13, jak právě teď spokojeně oddychuje během zimního spánku. Zrovna se mu zdálo o tom, jak bojuje s Enderdragonem a vtom se Jezevec probudil. Protíral si oči, zíval, protahoval se a rozhlížel se kolem, až jeho zrak spočinul na uschlém a opadaném stromku - na stromku vánočním a hromadě dárků pod ním a došlo mu, že je doma. A že je jaro.

Kromě nudných měkkých darů objevil placatý lehký balíček, zvědavě ho otevřel.

Ležela před ním malá knížka.

„Muž, který sázel stromy,“ stálo na titulní straně. Zavrtaný do křesla, s hrnkem čaje se pustil dychtivě do čtení. Po chvíli mu v mysli vyvstal obraz mužské tváře ošlehané větrem, unavené, ale moudré – představa hlavního hrdiny- Elzéerda Bouffiera, pastýře, který se rozhodl, že změní svět, ve kterém žil a skutečně se mu to podařilo.

Kniha byla sice malá a pan J. ji přečetl za pár minut, ale byla velká svým obsahem, takže o ní bylo třeba hodnou dobu přemýšlet. Elzéerd Bouffier žil ve Francii, a je to už hodně dní zpátky – přežil tu dvě světové války, ale jakoby se ho netýkaly, žil totiž v horách se svým stádem a protože se mu tamní krajina zdála být v nepořádku – bez vody – začal sázet stromy a vysázel jich sto za jediný den.

Pokračoval v práci několik let a podařilo se mu přivézt zpět nejen vodu, ale i lidi, kteří tuto část Provence již dávno opustili. Dokázal sem přivést nový život.

Pan J. dlouho dumal, nad tím, zda by on sám něco takového dokázal. Zda by takovými pomyslnými stromy a zasazenými semínky nemohly být věci, které vykoná. Velké věci, ale i každodenní maličkosti. Ale čím začít?

Vzal si na pomoc pana G. tedy pana Google. Nejdřív se zajímal o samotnou knížku a našel spoustu informací, dokonce tu, že byl podle předlohy natočen stejnojmenný film. Pak se opřel v křesle, přivřel oči a vtom ho to napadlo! Zasadí si vlastní strom jako ten pastýř z knihy.

V létě bude moci lenošit ve stínu větví, bude pozorovat, jak jeho strom roste, jak se mu daří. A tak se dal, po nastudování postupu, do práce. Vyrazil s kolečkem, lopatou a hlavně se stromkem na místo, které měl hodně rád. Za chvíli už se díval do listů zelené koruny, spokojeně se vrátil do nory.

A v noci už nebojoval, usínal se šumem v uších, se šumem větví ve větru.

Půjdete dneska také sázet?

pro časopis Skaut

Ileyawin - Katka Chvátalová