Po návratu z tábora domů na mě rodiče po očku koukají, asi přemýšlí, proč jsem tak zničená. Musím uznat, že patnáct hodin strávených v Expresu Hrůza byla... fuška. V průběhu vítání je samozřejmě okomentován i kouřový odér ohně v teepee, který jsem s sebou přivezla. Když pak usínám v pokoji, slyším jen nepříjemné ticho, a tak otevírám okno, aby mi ti naši malí cvrčci a kobylky připomněly bohaté zvuky tamní divočiny. Dokonce mi pod zády skoro chybí ten hrbol, na kterém jsem celý týden spala.