Mysleli jste si, že si NIKDY nedokážete zapamatovat jména dvaceti neznámých lidí během jediného dne?  Že NIKDY nebudete schopni svěřit se se svým niterným trápením, obavou či radostí? Že si NIKDY nevyrobíte buben (nebo možná někdy v daleké budoucnosti až nebudete mít nic jiného na práci)?  A když přeci, tak že NIKDY nepochopíte, co vlastně lidé na takovém bubnu vidí?  Nebo sami do skal pro srdce prastaré příšery? Mohla bych takhle pokračovat, ale nebudu.